Vař, hrnečku, vař,
dál nevinně se tvař,
co dám ti, zpět mi vraž,
ten recept tiše smaž.
Dus, hrnečku, dus,
jsem tvůj a ty máš vkus,
uvaříš každý hnus,
co stojí za pokus.
Teč, hrnečku, teč,
u plotny marně kleč,
těsto kam chceš si vleč,
než opustí tě křeč.
Co's chtěl, hrnečku, víc?
Práce máš na měsíc.
Už neodmlouvej, sic
tvůj plamen zbavím plic.
Zvláštní báseň jak po obsahové tak po formální stránce. Líbí se mi.
26.04.2015 23:43:31 | Adramelech