snad to byl jen sen...

Propadám se do propastí...
vytvořené z lidských pastí...
hledám tě stále vedle sebe...
tam kde mě už mráz zebe...
nejsi tam...
byl jsi tam...
už mi nikdo nepodává ruku...
nikdo mi nedá lásku na záruku...
nikdo mi neodpoví...
jak moc nešťastná láska bolí...
když se zeptám...
když se o to zajímám...
každý jen hlavou prohodí...
zkušenosti ...
ty Tě děvče naučí...
a když tady poté jsou...
rýhy do srdce ti vryjou...
uzavřeš se před světem...
s bolestivým pocitem...
samota...
tma...
kolem...
utíkám lesem...
větvě práskají mě přes tělo...
jako bych toho zažila zatím málo...
bolest ztráty poznávám...
že v srdci Tě stále mám...
vím už co si cítil...
čas se ale nezastavil...
utekl mi dál...
tam kde to nepoznávám...
do kraje smutku...
vstříc zármutku...
čekám...
volám...
nikoho nevidím...
nikoho neslyším...
jen slzy mi z očí padají...
do trávy se vsakují...
chci odvahu...
mám snahu...
sama to však nedokáži...
zemřít vlastní paží...
tak čekám...
toužím...
věřím...
že se ráno probudím...
a to vše bude jen sen....
ten co zmizí s prvním nádechem...