Protentokrát

Jen oči pro pláč
a zbouraná hranice.
Že jsme se nebránili,
nás mrzí nejvíce.
Sněhové vločky
poletují ranní oblohou,
muži-bojovat by chtěli,
ale nemohou.

Jsme zas k smíchu,
už po čtyři století.
Kde je ten národ bojovníku?
Kdy hrdost se k nám navrátí?


Protentokrát nás dostali,
protentokrát a už navždy...