Kdo ví ....

Už dlouho má Múza prostě mlčí
a já nevím jak k životu ji probudit
touha mluvit v koutku duše se krčí
opravdu nevím, jak ji povzbudit ...

Je to snad tím, že láska v životě ted chybí
bílou barvu vystřídala zas jen šedá
že kolem jsou lidé, co nedrží své sliby
nebo tím, že každý hlas rád zvedá ...

Kéž vrátila by se každá doba krásná
co ted mám nějak k žití ani není
ač netušila jsem, dřív bývala jsem štastná
a kdo ví, zda někdy se to změní...

Tyhle mé stesky vlastně jsou už básní
brečím vám tady hloupě písmenky
přeju si ať vy jste za mně štastní
i díky vám si právě rovnám myšlenky...