Žízeň

Přepadla mě žízeň náhlá,
sklenka vody přišla by mi vhod.
Stojí tu jak zcela nahá
dívka vprostřed divých vod.

Podlehne mi, tak jak já jí,
stačí se jen natáhnout (trochu blíž).
Pak v hrdle vyprahlém pomíjí
sníživše spalující trýzně výš.

Je to tak prosté, tak žádoucí!
Stačí chtít a ústa přiložit.
Snadno jak plavec tonoucí
bude zlý skřet zabit.

Skřet křičí a naléhá,
když žízeň hasím s chladným klidem:
Nech mě žít, jsem s tebou spřízněná
bolest, teď bitá kyanidem.