Králi můj

Strach, jenž svírá mi hrdlo
slitování ve mě ztvrdlo,
už nemám důvod mařit svůj čas
a tebe... Kéž by vzal ďas!

Když jsem tě poznala, byla jsem šťastná
teď se však cítím, tak nějak prázdná...
Proč? Otázka jenž zní v mém prázdném srdci
odpověď možná uslyším brzy.

Vzpomínám, slzy se linou ven,
zapomínám na ten krásný sen,
být s tebou navždy, zachránit duši tvou
ale nakonec, pro tento sen jsem ztratila tu svou.

A tak se jen trápím, dívám se v dál
byl jsi pro mě, všech mužů král,
a teď se jen směješ,"v moci tě mám!"
a já křičím, "proč jen tě znám!?"

Minulost pohřbil čas a věci v ní
možná o tom pár lidí ví,
možná víc než pár... Co já vím
vypařil ses jako dým.

Teď žiju lépe, šťastnější snad
ale ty... Jsi pořád můj kat
v mých očích by jsi zvad
ale dal jsi mi šach mat...

Králi můj, navždy jsem tvá
a jen ať si říkají, jak moc jsem zlá!