Den po štědrém dni

Pominul prosincový déšť,
lehce pročistil ovzduší
i partnerské vztahy.

Po štědrých darech večera,
nemusela řada mužů včera,
čekat na tělesná sblížení,
než tedy uschne a naprší,
manželky dovolily mužům,
pohledy, polibky, na prsy,
alespoň tuto jedinou noc,
anebo nejvýše dvě noci.

Penězi vykoupený soucit,
daň za stereotyp ložnic,
diktát placených služeb,
k ukojení mužských tužeb,
kupodivu i v manželtví.

Ani placené společnice
nesvolí k polibku na rty...

Minula štědrovečerní noc,
jediná, v níž nepracují
ani placené společnice,
léčitelky tělesného puzení,
utěšitelky zapadlých ulic.

Obvykle objednání dámy
počíná obligátně přeci,
pozváním na dvě deci,
na celou láhev sektu
luxusního MOETa.

Scénář je vždy stejný,
blondýna nebo bruneta,
rozhovor věcný - prodejní
chtivý služby vs. koketa.

Ne, nejsem prudérní...

Výsledek je shodný
vše jako přes kopírák
konverzace vyvrcholí,
při překotném sexu.

Po láhvi kvalitního sektu...

Já mám dvě možnosti:

Soustředit na otvírák
vedle láhvového piva,
anebo bez něj, znova
ujišťovat sebe sama,
že v žití, má smysl víra.

Připusťme, že je náš život
podoben zlatavému moku
uvnitř láhve piva.

Kolik jej ještě zbývá?

Je z půle vypitý - život?

Nebo ze tří čtvrtin?

Nebo nás poslední lok
dělí od chladné smrti?

Na patře mám hořkost,
nebo směsici chutí.

Volím leč to, co si nesu
z předchozích životů
v podobě dávné karmy.

Budu sdílet a šířit víru,
aby můj příkladný život,
přinášel jiným naději,
že nebyl promarněn...

Zkrátka nebyl marný!