Odpusť, prosím

opět stojím před zrcadlem
své vlastní neschopnosti

nevyřčená slova dusí

a přízrak bolesti tě svírá
 

srdce nebije
a dech neproudí

zklamal jsem tě zas
a vím, jak ti je 

když čekalas pochopení
a já ti neosušil slzy

teď neříkáš nic
a slzy netečou

ve sluchátku zazní
nech to být

tón nezní
jen hluché ticho mlčení

a já ztracen v dáli
padám do nicoty

protože když zde nejsi
život smysl nedává