O půlnoci vstáváš...

O půlnoci vstáváš

a tvé kostnaté tělo chrastí.

Lidem smrt dáváš,

do kouta je zaháníš lstí.

Koukáš těma tvýma mrtvýma očima,

olizuješ si prsti od krve.

Závidím ti, nikdy ti není zima,

ani když jsi se probudila v zimě poprvé.

Blížíš se ke mně

a uchopíš mě za ruku jemně

Táhneš mě černou chodbou,

na konci světlo a když tam vcházíme vítají nás krásnou hudbou.