ZIMNÍ

ZIMNÍ

V oblaku par
nad vypuštěným rybníkem
po kapkách tonu
Pahýly stromů
usedle smáčí ponurý splín
a vítr, příležitostný varhaník
v dutinách vrby
hvízdá svůj part
v goticky minimalistickém tónu

Na poli pod lesem
pravěcí bůžci
tesaní mrazem z hnědavých hlín
rouhavě cení špičaté zuby
do tváře nebe
šklebiví ďáblové s ostrými růžky
studení jako led
tvrdí jak příkrý dopis od tebe
jak inkviziční soupis
mých slabostí a vin

I tehdy
až budu ležet na márách
v prázdnotě mrtvých snů
budu cítit, jak mě ze tvých slov zebe
jsou studenější
nežli záhrobní strach

Budeš to ty
a ne ta hlína nade mnou
kdo moje srdce
rozdrolí na prach