O důvěře, lásce a úctě dohromady...

Říkáš, že si mě vážíš,
ale nevážil sis nikdy ničeho
co jsem pro tebe udělala.
Když jsem ti napsala . . . . . . básničku
druhej den si ji zmačkal se slovy
"to je blbost".
To mě vážně ranilo.
Dala jsem ti svoje city . . . . . . na zlatým podnose
a druhej den ten podnos
našla špinavej, hozenej
do rohu.
A to je to proč ti už věřit . . . . . . . nemohu.
A komu nevěřím
toho nemohu . . . . . . . milovat.
Protože moje láska . . . . . . . má pravidla
a je bez hranic.
Chtěla jsem jen trochu úcty
k životu
jen malej důkaz, že mi . . . . . . neublížíš
a teď už . . . . . . . nemohu.