Nepodávej

Pocity úzkosti střídá

bolest po těle,

pocity samoty střídá

prázdno v srdci velkém.

Přichází poblouznění,

chtělo by být zapomnění,

ale neumím jej vyvolat

ve smutku musím vytrvat.

Co viděl jsem jako věčné,

byl přelud,

pouhé přání,

a přestože krásný sen,

po něm přišel krutý den.

Kdo byl už není,

už neznám ji,

ikdyž ruku mi podává,

nestisknu...nemůžu.

Ta ruka její střepy třímá,

...stisknu...vykrvácím.

Prosím, nenabízej...,

nemusel bych odolat,

a po stisku našich dlaní

usnu a budu věčně spát.