utíkáš

otvíráš svou duši novým snům

a vítáš otevřenou náruč její

hlavu svou omotanou kolem myšlenek

přeješ si navždy už zůstat a být

jen další zastávka na dlouhé cestě

na cestě někam a přitom nikam

na cestě k začátku a přitom na konec

zastávka bez jména bez nástupiště

jen slova v ozvěně zazní dvakrát

a Ty se ani nezastavíš, aby jsi je slyšela

nezůstaneš

vše půjde dál a Ty se nedozvíš, proč?

slova jsou ve větru zlomená na dobro

a kdo ví

třeba tak to mělo všechno být

a třeba si jen osud zahrál na Mozarta....