změň Čechu sebe, změníš svět

 

 

Rozhořčení z pravdy.

Ne z nějaké zlé šalby.

Je to Realita.

Sice Čechem hrdým.

Zbit,

poznáním tvrdým.

Ikdyž jsme hovada,

Tak to není naše vada.

 

Naše chyba skrývá se,

doma,

kde nádherný je kraj.

Tam Zeman vzývá se,

a v politice

vládne veřejně taj.

 

Máme na co hrdi být.

 

Máme nápady světový.

 

Máme ale taky špatné vedení.

 

Nechceme si nechat vše nový.

 

Nechceme chrtit všechno vědění.

 

Nechceme ale ani otroky systému být.

 

Nechceme a máme.

Pro nás

a stejně dáme.

 

Domov opustíme.

Vládě pak odpustíme.

 

Dáme totiž světu šanci.

Neseme si sebou v ranci.

Českého rozumu notný kus.

U nás na něj nejsou podmínky.

Štěstí tudíž hledat jinde zkus.

Třeba, vyděláš na lesklé kamínky.

 

Pravda to pravdoucí.

Máme děsné vedoucí.

Připravily bídě u nás půdu.

Čech přemýšlí.

"Jinam žít půjdu."

 

Politik,

není zlý "Člověk"

Moudrý každý,

na svůj věk.

Dobře smýšlí s naší zemí.

Nahrabe

a z ciziny se nám vytlemí

 

Lidi Český, Moravský i na Slezsku.

Pojďme z bludu vyvést svět na stezku.

K prosperitě, u nás však příklad nehledejme.

Každý jeden, světu ruku pomocnou podejme.

 

Nedávejme světu jen um a techniku naši,

ale pojďme mu ukázat, co sluší se braši.

 

Potom z všeobecné radosti z žití.

Zachráníme společně Čechům bytí.

Revolucí, ne v ulicích či na úřadech.

V mysli, zaseknuté ve zbytečných obřadech.

 

Stačí,

úsměvem posílit každého na potkání.

Ne zbytečně prohrávat s časem utkání.

Využít ho, k působení radosti jinému.

 

Grázlovi odpuštění.

Pohlazení duše nevinnému.

 

To umí jen úsměv.

Ten zažene ten hněv.

 

Působící zlou krev.

 

Potěšte přátelé, známé a vše kolem vás.

Vesmír vyjádří radost z každého z nás.

Z těch všech, co jednoduše pochopily.

A šance změnit svět se teď uchopily.

 

Pojďme se smát, ne světu.

Ale na svět, ten co chceme změnit.

Utnou hlavu, zloby květu.

Ukážeme, že nejdem na drobné směnit.

 

Na svět,

co jako mouly nás vidí.

Z posměchu, však

Čech jednotu naši sklidí.

 

Nic převratného, málo se to připomíná.

Smích je kořením života ospalého.

Probuzen je veselý,

na smutek však nezapomíná,

Ten hraje, roli přítele dávno odpadlého.

 

V mysli buďme veselí, ne však optimisti zarytý.

Ale realisti se smíchem ukotveným v srdci.

Bude nám lépe, můžeme mít karty odkrytý.

Padnou namyšlení sebevědomý "Alfa" vlci.

 

Berte tento výžblept jako zkazku.

Je čas schodit tu falešnou masku.

 

Vezměte, vtipů několik svazků.

Dělejte lidi, z nemyslících mezků.

 

Ubude,

po prosté lidskosti zbytečných stesků.

Přibude,

zubů odkrytých smíchem zář odlesků.

 

Mějte se, smějte se, milujte

života užijte

a pokud naši zem opustíte,

ukažte,

že za pohrdání, my úsměvem se mstíme.

 

 

Nezapomeňte však na zemičku naši,

v srdci kontinentu.

A až rozdáte z bytí radost vaši,

Přijde krása momentu.

 

Kdy ze změněného světa.

Vrátíte se do rodné vísky.

Mír všude, po zlobě veta.

A vás vítá vůně rozkvetlé LÍSKY.