Propast

Emočně napjatý
věčně vypjatý
tělo struně podobné
nepomáhají dýmy konopné

úchvatné, nepopsatelné
co mě dokáže držet v šachu
nedokáži vnímat původ
můžu jen odhadovat genezi krachu

smutný úděl mám
že jen nad propastí postávám
v duši věčný neklid
pode mnou klidu přenádherná síň

já do ní vkročit se obávám
že totiž poznal bych důvody
po nichž se poptávám
zjistil bych záminky, příčiny

poznal bych zmatené roviny
když dorazil bych až v ty končiny
jen bojím se že najdu
i způsob jak vyřešit otázku ofsajdu

když totiž mimo hru stojím
myšlenka ta je snad zločin
však možná je nejlepším řešením
Ke dni propasti, nestavět lešení