Příliš pozdě

Bosými chodidly brouzdá sněhem,
ve vodním zrcadle se prohlíží,
dlaně zahřívá vlastním dechem,
přemýšlí
do jakých se dostala potíží.

Zmáčená noční košilka ji zebe,
vodní hladina je klidná,
ona potřebovala jen tebe,
však noc k ní není vlídná.

Do ticha,
do naprostého klidu,
naposledy zašeptá tvé jméno
plna citu.

Až k ránu se lidé sbíhají,
co to ta holka provedla?
Mrtvou studenou dívenku ze země sbírají,
sama by se už nezvedla.

Už nespěchej,
nemáš už žádný důvod,
syna se svou láskou nečekej,
pozdě zjistil jsi jeho původ.