A já chci pryč

A já chci pryč z té klece,

nechci zde promarnit svůj život, přece.

 

Kdo zbaví mně těch mříží,

které mou duši, mé tělo, neskutečně tíží.

 

Těžké jsou, drtí a tlačí mne k zemi,

tam dolů do bahna, ničí mé vjemy.

 

Občas mám pocit, že jsem na konci svých sil,

že zbývá mi posledních pár přání i chvil.

 

Že i to nebe na mě se jen mračí,

a otvírá svůj chřtán dračí.

 

Má duše, uvězněná v tomto těle,

snaží se a bojuje, leč už ne směle.

 

Klacky pod nohy jí hází,

těžké je zdolat veškeré to mlází.

 

Těžké je zdolat ty příkré hory,

ty řeky, říčky a stoky, i když mám vory.

 

A tak Tě prosím, ty všemocný osude,

pomoz mi, byť ze mě už vůbec nic nezbude.

 

A tak Tě prosím, já malé nic, tam někde dole,

pomoz mi najít se, v tom nekonečném životním kole.