Podivná vizitka

Podivná vizitka

Jsem podivně klidnej, když držím tu vizitku
Magický obrazce složený jak ořechy na nitku
Pojďte dál a vchází úcta v přívětivém opojení.
Vy jste? Snad. Vy máte piáno, je v něm snění.
Vykročí k nástroji černýmu jako kos co proletěl
pohladí klapky a lesk té černé odráží spoustu těl.
Tóny se zdají být spřaženy v kráse nad světem
vezmu kytaru a ptám se, byl jsem dřív zvířetem?
Vlídná tvář dál někde v kouzle hledá ty kila
marně se snažím o motiv melodie, co zbyla.
Otočí se a tiše praví, veďte tu melodii jako poslední
touhu, lásku, naději a najedou, se struny rozezní.
Očarován, jak mi podbarvuje tu magickou melodii
frázuje text a v něm říká, nevinnou krev nikdy neproliji.
Ptám se, jaká je cena, kdyby, jste teď potichu odešel
Pane pro urážky všech, co už šli, jsem se s vámi nesešel.
Lidé si myslí, že jsem dáma, však vidíte sako s motýlem
pojďte si zahrát tu krásnou skladbu, Slzy smáčí modrý len.
Tóny a v úžasu jdou mdloby, jen ta vizitka mi dělá škrt
čtu slova, co ji zdobí, nikdy mě nesuď, jsem jenom smrt.

Jeník.