Těžká ztráta

Mé "věrné" lásce:

Hladil jsem ležícího jednorožce.
Říkal, že má strach.
Slzy mi tekly ztěžka po pokožce
a v dáli tichý hvězdný prach.

Věděl téměř jistě, že umíral,
já to věděl taky.
Přeze všechno se na mě usmíval
a nad ním tiché mraky.

Šeptal stále něco o Bohu,
chtěl být se mnou ještě.
Dokonce se díval na oblohu,
padaly tiše kapky deště.

Jeho srdce krvácelo,
poslední slova tiše hlesla.
Mé svědomí pak burácelo,
když jeho víčka klesla.

Když jeho srdce přestalo bít,
započal zase jinde nový sen.
Avšak já už přestal navždy snít,
kolem dokola už ticho jen.

Miláčku...:

Zabila si, ač nejsi dravec,
tvá zbraň zbabělá nevěra.
Ten božský kůň nebyl savec,
byla to lidská důvěra.

A ty jsi mi ji zabila...