Vyplýtvané láskou dokola odemykané city,
otevřely vztahové reálno
Motto doby?
Žij a nebo umíráš!
Každé nenaplněné ráno,
brouzdá do noci
a vzpomínáš...
Brouzdá v denním snění,
zastavíš ho usínáním..
ráno odemyká znovu cit,
který už neví co má chtít
samota si mě však cení
jako lávháč přeceněný
hlavně že neumírám,
života si užívám...
Vím to bez tebe,
ale víno pro tebe
Chatteau de Kyséll
však žiji a to je my world
můj chladný lačný bod,
1+0=1
1+1=1
1+1=3?
To bývalo více kdysi..