Z tíhy mlčení

za dlouhých nocí se mi zdává

že se nemůžu hnout

bojím se, že už neumím žít

bez těžkých zámků a pout

vždy, když chci přervat řetězy

mě bolest strhne zpět

jsem vězněm slabosti a strachu

vězněm dlouhých, promarněných let

často se nepoznám v zrcadle

tvář, kterou vidím, je mi cizí

pravda a lež, temnota, světlo

v mlze kolem mě všechno mizí

v mé hrudi zeje černá díra

v mé hlavě tančí smrt

jako bych byla suchou slámou

a tys jen sirkou škrt