Matička

MATIČKA

Prašná cestička
časem ušlapaná,
na konci matička
hlínou zasypaná.

Seschlé stromy
bez listí,
všude domy
a lidé s lítostí.

Příbytky nízké
žádná okna,
jsou si blízké
a každý jest doma.

Matička je doma
za ni kráčím,
prozatím je sama
teskním a brečím.

Uběhlo pět let
co opustila nás,
čas vše smet
avšak zůstala v nás.


Pokládám kytičku
na kámen chladný,
je pro mou matičku
otec nebyl žádný.

Podpaluji svíce,
které vítr zhas,
co žádat více
než slyšet Tvůj hlas.

Hledím a vzpomínám
na krásné chvíle,
stále ještě proklínám
dosažené cíle.

Umíralas sama
v lůžku bílém,
já nebyl doma
šel jsem za svým cílem.