Hluchá hudba

Hudba hraje nahlas,
neslyšíš ji, ale hrát.
Ten kdo je za piánem je stejný na vlas.
Nezbývá nic, natož se bát.

Tvoje hudba, tvoje sny,
duši v tóny hrají,
jsou to dlouhé, smutné dny.
Dechy se přitom tají.

Autor od malička je hluch,
cit dar, hubební smysl bůh.
Nemoci popsat, jak zní vzduch,
však k Osudu má velký dluh.

Složit hudbu pronikající do srdce,
která nahání kůži husí,
vidět publikum, jak vznese se,
neslyšet, jak tlesot jeho dílu sluší.

Autor se nyní chvěje,
pouze cítí, jak srdce buší.
Úsměv se ale směje.
Minuty v hodiny se mění
a autora tím mučí.

S hluchem jít další kroky,
se slávou přejít do zemí,
zde strávit nějaké roky,
ego však stále v přízemí.