Roční období se mění

Roční období se mění, smutek v srdci zůstává.
A s ním můj pláč, tvé zjevení. Je jaro.
Všude kolem kvetou stromy, však duše moje dávno zvadla.
Jenom blesky, bouřky, hromy... Je pro mě jaro.

Bílá sněženka, žlutý petrklíč, modrá obloha, zima je už dávno pryč.
Všechny ty barvy téhle doby vzal ďas. Černobílý svět je pro mě, ať je jakýkoli čas.

Léto jaro střídá. Zima střídá podzim. Nic není jako dřív. Jen má láska stále stejný hřích.
Stojím tu a svět se kolem mě točí. Nikoho už nezaskočí samotář, co dnem i nocí tu bez pohnutí bdí.


Roční období se mění, smutek v srdci zůstává.
A s ním můj pláč, tvé zjevení. Je léto.
Slunce svítí vánek fouká. Na mě však jen horečka jde z toho.
Šustící listí tichý umíráček brouká. Když je léto.

Zelená tráva, na nebi zlatý míč, rudé růže, jaro je dávno pryč.
Všechny ty barvy téhle doby vzal ďas. Černobílý svět je pro mě, ať je jakýkoli čas.


Léto jaro střídá. Zima střídá podzim. Nic není jako dřív. Jen má láska stále stejný hřích.
Stojím tu a svět se kolem mě točí. Nikoho už nezaskočí samotář, co dnem i nocí tu bez pohnutí bdí.


Roční období se mění, smutek v srdci zůstává.
A s ním můj pláč, tvé zjevení. Je podzim.
Tichý déšť rostlinám šeptá, ukolébavku před krutou zimou.
Ale jak je mně se nikdo neptá. Ani na podzim.

Zežloutlé listí, strakatý starý kýč, papírový je to drak, a léto je už dávno pryč.
Všechny ty barvy téhle doby vzal ďas. Černobílý svět je pro mě, ať je jakýkoli čas.


Léto jaro střídá. Zima střídá podzim. Nic není jako dřív. Jen má láska stále stejný hřích.
Stojím tu a svět se kolem mě točí. Nikoho už nezaskočí samotář, co dnem i nocí tu bez pohnutí bdí.


Roční období se mění, smutek v srdci zůstává
A s ním můj pláč, tvé zjevení. Je zima
Vločka za vločkou se k zemi snáší, příroda se k spánku chystá.
Pod padlým sněhem, se můj život zháší. Nastala zima.