Cesta

Noční chodník máčí déšť
na odchod se vydává
dobrodružství z tmavých cest
světlu lamp se poddává

nevadí jí samota
a kdekomu se prodává
nechuť k teplu domova
žebrákům ruce podává

V černé kůži oblečena
brázdí známé ulice
kde nezůstala ani noha
natož místní ´´světice´´

svoje věčné nádobí
v kaluži si umývá
ke zradě paní mu uvolí
a v myšlenkách se rozplývá

ze lžičky přepálené
drolí kusy vzpomínek
k radosti své utopené
vymítá špatných myšlenek

zastaví před starým domem
na konci té ulice
a v hlase jí už povědomém
pozná svoje komplice
stojí v otevřených dveřích
a s pozvánkou do míst
kde svoji duši nechá v krádež
kam chodí umírat zlatá mládež.