Jen jedna slza...

 

Není nikdo

 kdo je zachrání...

... strůjce

vlastních osudů

kteří pospávali

na odřených

lavičkách

a sledovali svět

se svým

nenaplněným

výrazem v tvářích

v jejich

zamlžených

pohledech

zaleskla se jen

jedna kapka

o d e v z d á n í..

 

Uvízli v poutech

chaotických pocitů

ztratili chuť

nadýchat se

ještě o něco

víc prachu

jednotvárných

dnů

bujel v nich

karcinom smutku

z vláken 

a r z e n u

 

Stonali

averzí k životu

toulali se

zmatenými rány

hledali

o koho se opřít

a navýšit

svůj bolestivý práh

 

nesli s sebou

v taškách pár věcí

a

s nimi

 

s v ů j 

s t r a c h

...

 

 

Viděla jsem

JE

úhlem jejich

pohledu

tu tíživou samotu

až na

 samém dně

když náhle

spatřila jsem

v mělčinách těch

prázdných očí

jen

 

jednu

 

slzu

 

    n a d ě j e...