Proč Já!

Stála jsem v dešti, v zimě,
Řekl jsi: „vezmi si mě“,
A já hloupá souhlasila,
K tobě jsem se uchýlila.

Peklo je proti tomuhle nic,
Máš, tak co chceš víc?!

Ten prsten, co jsi my dal,
svírá mě jako okovy,
život jsi mi tím vzal,
nevěděla jsem že jsi takový.

Lásku a krásný život jsme si slibovali,
Tak kde jsme oba chybovali?
„Já chyby nedělám!“ slyšela jsem každý den,
„nelíbí se ti, tady sou kufry a ven!!“

V zimě,v dešti a šeru,
Mám, přitom nic neberu.
Láska je,byla a bude,
Z tebe tu nic nezbude.

Čtyři roky po rozvodu,
Stojím tiše na tvém hrobu.
Máš to co si zasloužíš,
Nikomu už život nezkazíš.

Jako mě…