Jehla v kupce sena

Ztracená jehla v kupce sena
je hluboko v nitru uvězněná,
daleko od všech lidí,
kde nic než stébla vidí,
přijde si chudinka nechtěná.

Je rezem pokryta, ztěžka dýchá,
dávno to, co ji opustila pýcha,
smutné oko má, schází mu nit,
ladně tkát, zas smysl mít,
pomalu blázní v žaláři ticha.

Tam čeká na osvobození,
prince, co polibkem ji odmění,
co prohledá celičký svět,
křížem krážem tam a zpět
a v živou ji zas promění.

Někdy ji hledá každý z nás,
než nalezne ji, ztratí zas.
Jedni ji láskou nazývají
a druzí za štěstí mají,
nejryzejší ze všech krás.