Ve hlubinách nebe

Ne zněl ještě prvních májů večer
a ty křesal smutky větší nežli strach
povstávaly pozdní lásky ze šer
kolikrát bys pro ně shořel
v baladách

nevrátíš se rozezvučet v lukách
kouzlo ve tmách květin u ozvěn
když ti místo srdce chvějí muka
zastaví se modrým dotekem

pro sametové něhy konejšivý hlas
padnou zas květy třešňové v zahradách jiných
padnou v dešti
i muži žalové
a já v nich budu v kleče prosit svitky v přítmí…

lehce by mi psaly i ty apoziopeze
na březové bílé chvíle nad lesem
na hvězdy stříbřitelky meze
v něž jsi mne vetkala
básníkem jímž já nechtěl sem

a teď bys ráda proutky pletla
chtěla bys to
jsem
abys mi za bludičky nocí poutekla
víš já se asi spletla
chci najít modrý sen

ze zakletých jmen
s labutím zrcadlem
posílat ve vlny hýčkající koně
v barvě matné mahagon
a ty skočila bys pro ně
v led krajiny čiré
skrytá ve tvůj strom

vždyť měla jsi sen vzlétnout ke slunečným tónům
sokoličkou jitřní vteřinou
když tětiva má sten a šíp sviští ve tmu
a rozsvítit se bojíš louče nade mnou

možná jsou tvé hvězdy v očích oxymóron
ať ze mě světlá slza křídlí do děje
tonuly v nich odříkané teze
to on nevyslovil a vzal je v naděje…

březová kůra zazáří i mokrá
ale kdo ji spálí toho čeká trest
vzplane v noci májové
zdá se být i poklad
než procitne zítřek
u podmořských hvězd