Naháček vln

Po růžích v momentech
slunce jsem rozpustil
ve smutných mokřadech
vrbovou opustil
plazen ve vesmír těch
jež neutišily jed a rozdrásaly jíl

chodících po vodě
pomalu ze vzlyku
zas nejsi v pohodě
a já jsem potichu
…

ty mi říkáš pojď hodit aspoň placák
kolikrát skočí po hladině

ne já nepřejdu na smích po leknínech
vodění je mi stinné

vodě jsem dým
uzavřu se proměním v bažinného hada
po tyrkysech bez tebe
líhne se
už vine
blíž je nejtišší tma pravda

jedenkrát za tisíc let v citových cestopisech procitne
a třásně vrby zaševelí
to žel tady budou cizí modra
hladoví jak žaly po neděli

umdlévající žabák ještě skočí otázku
v níž jsem tvůj stín
tvá přítelkyně obra
až zítra zasyčím ve vodě pro lásku
potom nedoví se brčál ssss sssssssss

své kdybych aspoň pochytal vesmíry jako vlaky životů

ujely rozpálené po dešťové trofeji
vždyť vrby se ve svitu luny křehké zdají
leč pouta pevnější kujných želez dají
i kdyby mou duši načechral vítr živý
neusínal bych přišpendlen v hadově sykotu
čekající na bosé něhy víly
jichž mračna v bouřích posejí
blesky pekelnými
v nichž trýznící vodníci dali mne pod notu
aby našli co s vrbovou dívkou nikdy nezažili
…

vodění po blankytech

dnes těžkej vagón uhlí posunut do léta
a pak už nic
popel si rozmetá král v zákoutích bludné bělosti duše
a nebudu háv za tvých bouřek polární věže
čtverečných šachovnic

indigo navždy zůstane smutný hvězdný prach
nech mne spát v příkopech
i ty fialový bože
než ve tvoje usmutkované lože
rozsypu čaj
z ráje ve svých výčitkách

neboť já jsem čaroděj
kdo se zbaví pout

kdo se zbaví želez
promění se v šíp
šíp promění v hada
a zmizí navždy z nebes