Pořezaný útěky zmatených žil
Pořezaný útěky zmatených žil
Chodník je mokrý
a studí
v oknech se nesvítí
a po páteři se začala procházet samota
občas je vídám
jako stíny
a nebo jako šepot
uvízlý
nenávratně zaklíněný
v uších
občas
je vídám
přijdou nepozvaný
pořezaný od skla
protože realita je prý začala bolet
víš
zašeptala to potichu
tak strašně potichu
svojí minulosti neutečeš
vždycky tu bude s tebou
a usmála se
seděla na schodech
zachumlaná do cizího saka
s popraskanými rty
a slovy Zachraň mě
vytetovanými na zátylku
a usmála se
tentokrát
naposled.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk