Bezdomovec

Slunce svítí, je krásně, u kontejneru bezdomovec šátrá klackem,
doufá, že najde poklad, nezajímá ho ekonomický rozklad,
chce najít něco k jídlu, něco co by ve vetešárně prodal,
pak pár kaček, chleba, víno, pod keřem se pak spánku oddal.

Je krásně, a slunce svítí ještě více, on leží ve stínu větví,
má klid, nikdo o něm neví, však náhle, cosi mihne se,
snad je to sýkorka či kafka?, ne, ne, pro něj je to další ťafka,
pes nohu zvedá, probouzí se jeho tvář bledá.

Však náhle slunce zakryl temný mrak, i velký pes se lekl,
pak spustil se letní déšť a omyl tvář člověku,
a z nebes zaznělo,
hoď kamenem kdo jsi bez viny.