Srdcebol

Srdce rozervané na dvě půle,
kterou z nich jen zachránit...
Vzdát se své svobodné vůle,
to raději do zdi hlavou narazit.

Vzpomínky jak pouštní písek rozprášit,
pro volné hrdlo k nádechu,
pro lehké tělo ke vzletu.

Však jak sladký nádech bude,
jak daleko doletím,
bez železné, milé koule u nohy.

Divný pocit na hrudi mě tíží.

V hlavně jak v pekle mi burácí,
myšlenky, ta pírka ptačí,
z dáli na mě volají...
...chtějí unést mě do země slastí
bez zbytečné prodlevy.

Avšak srdci,
ke konci už došly síly,
nazpět se tak vydat musí.