Smrt je spravedlivá mrcha

Je otázka času
kdy budem hledat spásu
Je otázka dní
kdy přijde den poslední

Těžce se zvedám z křesla
hledajíc minulost ve vzpomínce
hlava mi k opěradlu klesla
a o zem cinkla stará mince.
Léta jsou vzdálená kdesi
kde křovím zarůstá zem
a po nocích chodí běsy
chřadne a bělá můj kmen.
Nekonečnost ticha a samoty
v příšeří blikavého obrazu
styd před zrcadlem nahoty
cítím se jak mumie v obvazu.
Život se přehnal vlnou tsunami
zůstaly jen kapky vzpomínek
to krásné zůstalo za námi
v očích vyhasíná plamínek.
Chlad těla pohltí teplo okolí
duše z čista jasna vyprchá
nelze k tomu už říci cokoliv
smrt je spravedlivá mrcha.