V mlze

Ztracena v mlze,

ztuhlá tvář.

Hlasy volají, 

však nevidím zář.

Tápu, padám.

Nehty v hlíně zaryté.

Vstávám, padám

do peřiny květy oseté.

List padá k zemi,

inkoust barvu ztrácí.

Voják s kulkou v hlavě,

ryba zápasí.

Ruce povolují,

v dlani bílou vlajku.

Myslí otupělou

ulehám do spánku.

Mlha houstne,

hlasy tichnou.

Ledové ruce 

mrtvolu zvednou.

Potkám rodinu.

„Jsem v nebi?”, ptám se.

Odpověď mrazí,

„Jen chvíli?”, hrozím se.

Ledové pařáty obejmou mě,

snaha utéci marná se jeví.

Oční víčka z olova, 

jed strachu proudí mou krví.

Vidím sama sebe,

v krvavé vaně ležím.

Ležím s prášky v dlani,

nad životem přemýšlím.

Tento život už jsem žila!

Teď vím, jaký trest na mne čeká.

V pekle jménem minulost,

kde čas jehly navléká,

žít stínem vlastním...