Ve jménu Jana...

Z každé strany se lež káže,
zločin za peníze lehce smaže.
Z každé strany plno slibotechen,
své vlastní politice peněz věren.

Auta drahá, obleky nejlepší,
do srdcí myslících pouze prší.
Pravda dnes věc relativní,
kdo věří médiím, jest naivní.

Jménem Jana - boj za lepší svět,
hledat krásu v srdci, živý to květ.
Moudra nehledat v tiskovinách,
píše se tam mnohdy o ptákovinách.

Jménem Jana hledat obrodu v sobě samém,
nežít v tuposti, místě tak tmavém.
Mít Havlíčkovu drzost, žít pro myšlení,
ne jen tak pro své uspokojení.

Souložit s hloupostí umí každý trouba,
i nářky, že složitá je tato doba.
Zadarmo není ani vlastní úvaha,
hned útočí, že divná je tvá povaha.

Jménem Jana hledám dnes Antikristy,
kteří sami sebou, s imunitou, si jistí.
Odpustky by rádi prodávali, aby myli mozky,
legální drogy - z lidu jsou pouhé trosky.

A tak - jménem Jana věřím v lepší zítřky,
leč sama občas v sobě dusím nářky.
Duše hříšných byly a budou i nadále,
ačkoli už je nezvou jménem krále.

Shořela má víra v mé naděje,
nechápu, co se kolem děje.
Nenávist mezi lid byla zaseta,
jejich ega drahokamy poseta.

Leč nestojí hovořit o nich,
snaha vypadat jako tichý mnich.
Drancují tu naší lidskou mysl,
nikdo už není železný Přemysl.

Jménem Jana jsem chtěla snad i žít,
pravdu hledat a pro ni se bít.
Jenže už cítím zmar nad lidem hloupým,
dnes i svou smrt snad za levno koupím.

Jménem Jana...pravda se lží se po staletí pere,
jejich činy lidu naději navždy bere.
Každý má tu svou pravdu, která je správná,
mnohdy slova bez obsahu, tak planá.

A tak si už nedělam naději,
žít pro nějakou podivnou ideji.
Konec...už cítím plamen, už to pálí,
má naděje mizí v smrtelné dáli.