Méně než nic

Anotace: Občas bolí pochopit... Přesto vřele děkuji...

Pronikám jak vzduch do hlouby Tvých plic

a když mě vydechneš tak jsem zase nic

Jsem jen prachem co doma setřeš na skříni

rohožkou co otřeš o ní boty v předsíni

Šmouhou na Tvém srdci kterou nesmeješ

hostem v prázdném sále života co čeká až se usměješ

Kroužkem co brání po nebesích ve Tvém rozletu

řekni mi prosím jediné

Proč udělalas ze mě poetu...

Autor ztracený 22, 18.06.2015

Přečteno 544x

Tipy 17

Poslední tipující: mkinka, Jeněcovevzduchukrásného, knihomolka, jitoush, Jort, Nikita44, Amonasr, Frr, Malá mořská víla, MARKO, ...

Komentáře (7)

Komentujících (4)

Komentáře

Nádherná... Děkuji Ti:-)
nemám co dodat:-)..ST

18.06.2015 17:16:17 | Nikita44

Někdy slova nestačí... Děkuji Niki

18.06.2015 19:17:30 | ztracený 22

Cítím dnes zrovna tak.:'(

18.06.2015 16:02:19 | Malá mořská víla

Jsme na tom bohužel stejně vílo... Soucítím..

18.06.2015 19:14:44 | ztracený 22

Díky té, která je příčinou
Tvé verše se dobře čtou (ou) :)

18.06.2015 15:06:12 | MARKO

Vřele děkuji marko... Nemác co dodat, i Tvé básně se opírají o mé nitro...

18.06.2015 15:10:36 | ztracený 22

Tahle báseň se ti povedla moc. Pěkně jsi vystihl pocit, který asi občas potká každého.

18.06.2015 15:26:06 | MARKO

Uživatel