Paradoxy studených rukou
Paradoxy studených rukou
Říkal že svět mu je dlužný
za oknem bylo léto
a v pokoji se loupala z omítky zima
vzpomínal na svoje první lásky
mrtvý sny
hlad
a oči malý holky zarudlý pláčem
zapadlý
za skříň
a zcela náhodný vzkazy
vyrytý do zdí
blednoucí
jako otisky rukou na klikách
hledající
v docela prázdnejch bytech
bezpečná místa
k úniku
aspoň na dnešek
na jednu
jedinou
drobnou
noc.
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Na první, druhé, třetí,... čtení je to dost komplikované. Navíc je to jako kdybych si četl o sobě :) (co jsem zažil, čeho se bojím, atd.)
Když si to však přečtu pořádně, dává mi to smysl. Nevím jestli ten, který jsi chtěla , ale zajímavý. Mám dojem, že je to povedené (jako většina většin toho co od tebe čtu) Líbí se mi třeba to, že si pod tím člověkem mohu představit někoho kdo nemá nic jiného než sebe, žádný majetek, nic. A hledá kde by hlavu schoval.
Popisuješ to tak, že je zajímavé si tuto skutečnost uvědomit.
21.06.2015 22:11:34 | Slav Milo
Děkuju.
22.06.2015 20:51:55 | Elisa K.
jo jo, se ti takhle budu vymačkávat častěji :)))
22.06.2015 22:14:39 | Slav Milo