Neexistující lék

Strach a pocit beznaděje,
ten jež k smíchu nepřiměje.
Plný chladu, neklidu a otázek,
díky jemuž se cítíš nesnáze.

Mnohdy říkáš si, co jest zle,
čí vinnou, proč zrovna já,
časem cítíš se slabo a mdle,
leckdo boj v oslabení vzdá.

Je snadné říci, drž se, bojuj,
zachovej klid a neznepokojuj.
Slova silná, ale i vyčerpávající,
zejména jsi- li zbytky sil hledající.

Nepřemýšlíš, co bude za rok,
to není tvou obavou,
cílem je zítřku vstřícný krok,
a starosti míti za hlavou.

Držet se, zůstat svým i nadále,
mnohdy pocit, že máš již namále.
Užívat si každého dalšího dne,
bok po boku s blízkými a rodinou,
ta je v ten okamžik starostí jedinou.

Být vděčný za každou chvíli s nimi,
nenechat se doprovázet pocity viny.
Nezůstat v této skličující chvíli sám,
není to snadné, ten pocit dobře znám...