zahnána do hrobu

Tmavý kruhy pod očima,
toť důkaz mého nedostatku spánku,
v tudle dobu bych se nejraději oběsila,
v tom lehkým zimním vánku.
Proč neustále nespím,
nikdo mi nedokáže odpovědět,
nejradši bych do něčeho uhodila pěstím,
ale proč nemůžu, to nesmí nikdo vědět.
tíží mě břemeno těžší než jsem já,
sakra já ho unesu,přece nejsem tak nemožná,
už s ním nechci žít,
chci nový život mít.
A naštěstí poslední svížka dohořela
a já už konečně nic necítila.
Dohořela poslední svíčka,
a mě se už zavřela víčka.
Zavřela se mi víčka navždy,
a později v mé hrudi něco našli,
byl to nůž celý rudý od krve,
a řekli rozsudek ´´ona už nežije´´.
Pro někoho to byla rána,
a pro druhé dobrá zpráva.
Dobrá zpráva pro ty co nevěřili,
a konečně si prověřili,
že já nejsem žádná chudinka,co se bojí o svůj život,
že mám v životě smůlu a nejsem jeho dobrej pilot.
Chtěli by si promluvit,
na to už je ale pozdě,
tak se mi aspoň na pohřeb přišli omluvit,
a musím říct, že vypadaj hrozně.
Tmavý kruhy pod očima mají,
proč nemohou spát jim nikdo neporadí.
Snad jsou to výčitky svědomí co jim nedají spát,
už ale příště nikdy nebudou ostatní do hrobu hnát.
Neví co si počít,
snad jen nový život začít.
Ale ne tak jako já, že se zabijou,
oni jen změní svůj život a dál stojí na nohou.
Jsou chytřejší a odolnější než já,
než já co je zapomenutá a mrtvá...