Svlečený z reality

 

Máš za nehty zbytky minulosti

a stěžuješ si na soukromá deliria

mokrá prostěradla nasáklá strachem

bolestí

a slaná

po slzách

 

a kouř mezi záclonami

zakořeněný taky v koutcích očí

začervenalých diagnózou zlomené duše

sebou škube jako by trpět

na noční můry

 

občas jsi plná ticha

i zvuků

špíny

i nevinnosti

hlavně tý nevinnosti

usměješ se

vždycky těmi rty popraskanými jako struny strážnejch andělů

když nemůžeš zase jednou

mezi ručičkami hodin

usnout.