Sklo

To bylo v pátek odpoledne,
ten nervy drásající zvuk,
v pokoji byli jen dva lidi
a způsobili hrozný hluk.
A jako slzy, jako kapky
prořízly střepy černou tmu.
Rozbili tu skleněnou sošku,
co ona darovala mu.
A jako střepy ostrá slova přijme do srdce,
zabodly se a způcobily hroznou bolest.
Na kousky srdce rozřízly.
Najednou smíchalo se všechno.
V ten strašný večer skleněný.
Ona seděla a plakala.
On vedle ní byl zraněný.
už ani jedno, ani sošku a ani srdce neslepí.
Nedají dohromady city
a slova už se nevrátí
Ta slova bodla jako nože,
ta chladná, lesklá krása skla
a slzy-všechno na podlaze
ted'leží,kolem nich je tma.
K té bolesti už není přirovnání
rozbité sklo,
cítila bolest a zklamání.