Ze sebe blázna dělám...

Když jsem Tě dnes uviděl,
z Tvé krásy šla mdloba.
A za vše, co se stalo,
jen neutuchající zloba.

Srdce se mi sevřelo,
a do očí vyhrkly slzy.
Proč to muselo skončit?
A proč tak hloupě a tak brzy?

Ono je snadné si to říci,
ale srdci to nejde lehce.
A hlava taky nesouhlasí,
Tvé vůně se zbavit nechce...

Každý večer je smutný,
nechci nového jitro.
Jen se choulím k polštáři,
a bojím se svého nitra.

Tvoji hezkou košilku,
do postele jsem si dal.
Bylo to jako být s Tebou,
pak už jsem lépe spal.

Vím, že už to nepůjde,
ale chybíš mi stále moc.
je mi jak bych ztratil duši,
a venku tichá chladná noc...

A přitom všechno bych Ti dal,
jen kdybys trochu chtěla.
Ze sebe blázna udělal.
Ze sebe blázna dělám...