Karel IV.

Pochod smuteční nyní kráčí Prahou,
aby uctil památku otce svého.
Jako chór smuteční, havrani hrajou,
pro muže nám tolika posvátného.

Již se blíží ke katedrále Víta svatého.
Vystavují tělo krále,
všichni kolem smutní, všichni, až na něho,
jež návštěvě poslední řekl dále.

Děkujeme králi ti za tvoje dary,
za ohlas v celé Evropě.
Teď by jsme život souseda dali,
za život tvůj, ochotně.

Věděl si, že krev nehasí spor.
Že smrt nesmaže vinu.
Že nezastavíš hlouposti mor,
jenž se prošel po tvém lidu.

My nyní tě stokrát měříme,
vzory bereme si z tebe.
A hlavně věříme,
že bude líbit se ti nebe.

Každá duše mlčí tíhou
a potichu pláče.
Jen páni vzdělaní, žalozpěvy vyjou,
o tom, co mělo se státi, sklá se.