Procházka po louce

 

Šum a šepot trav ve větru

překřikne náhle krátké ticho.

Nevěstí mraků již laskavých dotyků,

paprsky slunce, změniv se v temno.

 

Stínoví, kreslící na bílé květy,

není dnes jak v každé z letních rán.

Mravenčí pochody, klikaté cesty,

rozsypou náhle se do všech stran.

 

 

KROK I.

 

Rázem se vše kolem k horšímu mění!

Panorama roztíná puklina v zemi.

Hromy to duní, jak při bouři klení.

Kdo utíkal se sty už běží jen s třemi.

 

Útěk pro drobenstvo nanejvýš marný.

Nenajde spásu ten, kdo nemá křídla.

Panika zavládla na všechny strany.

Nezjistě úkrytu, ni vlastní bydla.

 

Cvrkot a praskání krovek zní býlím.

Pohroma odnikud, přišla a řádí.

Kdy bude konec už těmto zlým chvílím?

Kdo tohle barbarství člověku zhatí?

 

 

TICHO PŘED KROKEM..

 

Jako když utne, tak utlo té zkáze.

Ozvěny smrti však nadále skandují.

Kdo unikl, nekončí v útěku snaze.

Přeživší nad svými mrtvými bědují.

 

A opět ten ztemnělý, hrobový zmlk!

Stín obří plazí se, vstříc zmoklé krtině.

Krtině, hostící mravenců shluk,

hodujíc na staré, žížalí mršině.

 

 

KROK II.

 

Další spél rámusu zlámaných stébel!

Další jsou zmařeny nicotné životy!

Tam, kde by obvykle vánek jen úpěl,

chůze smršť každého vrhá do prázdnoty.

 

Větévka bezová stojí též v cestě,

tíhou se propíná, hrdinně vzdoruje.

Suchá a křehounká, leže bezlistě.

Po chvíli mohutným praskotem běduje.

 

Ni prsti hromádka, mravence krmě,

neshleda s lítostí u kroků soudných.

Jak bortí se bezmocně jí stěny strmé,

zahrne těla všech drobečků nebohých.

 

 

TICHO PŘED KROKEM..

Zase vše skončilo, rychle, jak začalo.

Hrozba však cítit je nadále ve vzduchu.

To, co zde dvakrát už zuby své zaťalo,

každému zasévá obavy na duchu.

 

A opravdu!

 

Žene se dál to příšeří příšerné!

Tentokrát zastřeší čtyřlistí zeleň.

Jetele paloučí, včelkami zbarvené,

náhle se ocitá v kabátu chmurném.

 

 

KROK III.

 

Vzlety a bzukoty rozvěří lupeny!

Medonosky v útěku sráží se navzájem.

Zde, kdes byl vždy jen ráj, hemží se zděšení.

Každý je zneprázdněn prohraným soubojem.

 

Nejsou však piloví sběrači jediní,

i jiní zde svádějí boje o přežití!

Nosatci, střevlíci a další jim podobní,

nechtějí taktéž být zbůhdarma zabiti.

 

Polomy stonků a tyrkysu kaše.

Mrtvolky zdrcené, toť mozaika smrti!

Na pohled zjevení vskutku přestrašné!

Zátiší zdrásané neživou změtí.

 

 

TICHO ZA KROKY..

 

Konečně ztichá ten odporný dusot!

Všichni už tuší, že jistě ne nadlouho.

Kdo další poslán jím bude do temnot?

Naděje doušek jest jedem teď každého.