Ztrácím víru

Takový pocit beznaděje,
který zžírá mě uvnitř těla.
Někdo se tomu možná směje,
já nemůžu odejít, i když bych tolik chtěla.

Bolí mě u srdce, oči mě pálí,
bortí se mi celý svět,
všechno je v háji.

Když odejdu, ztratím vše.
Ztratím život svůj.
Mám možnosti dvě.
nežít nebo žít život tvůj.

Nevím, proč v životě vše tolik stojí.
Mít něco hezkého, tolika bolí.
Nic nejde hladce, tak jak by mělo.
duše mi zkomírá, žije však tělo.

Říká mi: „vždyť už jsi velká“
jenže já stále dítě jsem.
Nevím jak se to dělá,
nebýt už dítětem.

Všechno beru si hodně,
často pláču.
Připadám si na dně,
do propasti skáču.

Proč nemůžu být ta skvělá,
co dělá vše dobře,
je hezká a milá?

Jsem jiná než sis namaloval,
přestávám být ta,
do které ses zamiloval.


Nevím, co dělat.
Stát či běhat.
Nechci být bez tebe,
ale nedokážu s nimi být,
u srdce mě zebe,
je to snad hřích??

Víš, vždycky si mi říkal,
že rád mě máš víc,
možná slovy si plýtval,
a teď máš nic.