Osamělý malíř, který umí zachytit obrazem náladu nesdílnou, a kalamářem slz, bolesti paletou veledíla kreslí si v soukromí. Smutný básník, který vůbec neví jak, plní verše spleenem soukromé, a depresi s nadějí rýmuje. Veledíla píše si v soukromí. Operu utrpení, kde chorál nářků se smyčci bolesti zahrál, kde herci tvoří zástup pohřební. Veledílo hrají si v soukromí. Umění, které autora děsí. Obrazy, jenž vyvolají běsy. To vše rodí se hlavně ze smutku. Básně, které nikdo nepíše. Hry, při kterých nikdo nedýše. Každý z nás je umělcem zármutku.
dala jste mě kus toho hlubokého sdělení prožíti a za to Vám dlužím velký díl Vděčnosti... :-)
22.03.2017 00:41:14 | Tvořilka Lenka