Po...

Jsi jenom vzpomínka na šťastnou dobu
květ který vykvetl na chladném hrobu
vánek co češe prorostlé traviny
ve váze leží zčernalé květiny.

Všechno se ztratilo, láska ten cit
děkuji Bohu, že moh' jsem Tě mít
můžu jen nadávat a nebo klít
účelem smrti je nalézt klid.

Slunce se opírá do korun stromů
nechci tu ležet, jak šel bych domů
na konci alejí kočky se mrouskaj,
veverky ve stromech oříšky louskaj.

Život jde dál, se mnou i beze mě
až život vyhasne strčí Tě do země
nebo Tě rozptýlí jak hejno racků
vzplaneš jak otep z chvojí a klacků.

Na konci cesty odvahy jen půl
při chůzi držíš odřenou hůl
oči se lesknou slzami smutku
sedáš si na schody před ptačí budku.

Byl jsem jen etapou v životní cestě
přítelem vzdáleným jak zimní deště
zahřál jsem párkrát Tvé srdce, duši
líbal Ti ňadra, ruce i uši.

Nechal se lákat Tvou krásou těla
plňil Ti přání, tak jak jsi chtěla
dával Ti sílu i pocit chtění
i sladkou pusu po probuzení.

Všechno se změnilo, všechno je pryč
ticho se rozlilo, už není nic
jen květy vadnou v šedivé váze
a moje tělo podlehlo skáze.