Zlomený

Nesl jsem kříž dál, než jiní by mohli;

já vzpřímeně stál, když jiní hřbet ohli.

Byl jsem ten pes, který kouše i štěká,

však naději poslední mi odnesla řeka.

Cizí, má krev zasychá na sedřené líci;

dřív stále bdělý, dnes věčně spící.

Ve tmě jen záblesky tesáků vlčích
a vyhaslé černo po plamenech v očích.

Naposled hryznout chci stejně jak prve,

v žalu i radosti umírat... s příchutí krve...