Zlatá muška štěstí.

Letí venku muška zlatá,
letí rychle, prostě chvátá,
sama si mě vybrala,
aby štěstí dodala.

Usedla mi na nos zrána,
prý mě čeká jistá dáma,
trápení mé pomine,
když mě k sobě přivine.

Vzali jsme se celkem brzy,
za čas mě to ale mrzí,
žena růžky vystrčí,
na mě jenom zavrčí.

Hádavá je, panovačná,
k tomu ještě pomlouvačná,
těžko chápu proměnu,
co jen to mám za ženu.

Vysvětlení budu žádat,
nechce se mi více strádat,
tohle štěstí odvolám
mušku ihned zavolám.

Mám tu dárek, muško zlatá,
vidím, jak ta mrška chvátá,
sotva na stůl usedla,
rána, už se nezvedla.

Zmírá tedy muška zrádná,
moje rána byla pádná,
snad vám to nebude vadit,
také vás přec mohla zradit.